Žehnání adventních věnců

Uprostřed zážitků a vyhledávání vnější krásy nám zcela může uniknout obsah, který člověku dává poznávat Bůh Stvořitel. Všechno, co děláme, nás může pozvedávat výše k Bohu a hlouběji do našich duší: týká se to jak všech činností, tak i věcí, které užíváme. A aby nám nezevšedněla i ta největší tajemství víry, katolická církev od začátku hledala formy, v nichž může a dokáže vyjádřit to, co věříme a v liturgickém roce prožíváme. Advent by měl být obdobmí přípravy a očekávání. Nejde pouze o vnější přípravu na vánoční stromečky a dostatek dárků pro nás a naše nejbližší, ale v našem chápání Vánoc by mělo jít spíše o jakési bdění, udržování se ve stavu připravenosti na příchod Ježíše do našich životů. Abychom „slyšeli“, když se bude blížit jeho příchod a nezdržovali se ničím pozemským, když nás povolá za sebou… Každý den zapalované svíčky na adventních věncích tak mohou být symbolem toho, že si to uvědomujeme a i uprostřed dnešní doby si ve svých domácnostech a na svých pracovištích najdeme čas na osobní i společnou modlitbu.