Ministranti
Ministrant je důležitá osoba při službě oltáře: podle starobylé tradice má jít především o mladé muže, kteří jsou ochotni zodpovědně nabídnout nejen knězi, ale jeho prostřednictvím celé církvi, část svého času i schopností.
Protože jde o liturgickou službu, hlavní a určující osobou ve farnosti je její farář, proto jemu náleží právo (i povinnost) ministranty povolávat, povzbuzovat a vést.
Na kostele sv. Anny v Kraselově v pondělí 7. května 2018 zvonily oba zvony. Spolu s Pepou jsme každý tahali za svůj (a přesto jeden) provaz, zatímco Tomášek z věžního okénka vyhlížel, jak blízko k našemu poutnímu komplexu je auto, kterým mezi nás přijížděl bohoslovec Michal a kostelnicko-ministrantská dvojka Zdeněk s Petrem. V ten večer jsme na našem výletě za přírodou (a mnozí i sami za sebou) byli kompletní. Kolem mě patnáct ministrantů…
Kolik farností a kolik kolegů farářů nikdy tento pocit nezažijí. Pocit duchovního otce, jenž má kolem sebe nejen pomocníky u oltáře, ale i (u těch dospělých) lidské zázemí, blízké duchovnímu přátelství. Na počátku této skvělé party byl (tenkrát) kluk, který se ukázal jako dobrá volba pro vedoucího ministranta - Matěj DYNYBYL:
Když se mě pan farář zeptal, jestli bych chtěl být součástí farní rady, přišlo mi to jako neadekvátní návrh k mému věku. Nicméně po dvou letech, co pastorační rada naší farnosti funguje, si opravdu moc vážím, že můžu být její součástí. Myslím, že atmosféra, která je ve farní radě, je i v celé farnosti. Jsem moc rád, že jsem součástí právě této farnosti.
Mimo to mě pan farář poprosil, abych se staral o ministranty. Tento úkol mi byl přidělen v době, kdy bylo seskupení ministrantů zcela jiné než dnes a nálada v sakristii nebyla vždy zcela radostná. Z počátku to byla poměrně náročná funkce, která ovšem přerostla v obrovskou radost. V tuto dobu mi velmi pomohl jeden ministrant. Myslím, že mluvím za všechny kluky, když řeknu, že je vzor nás všech ministrantů.
Víte, když přijde někam nový kněz a čtyři měsíce po něm přijde do sakristie nový ministrant a po dvou měsících se stane hlavním ministrantem a začne společně s otcem některé věci, které máte celý život zažité, měnit, není to možná až takový problém, pokud jste malý kluk. Ovšem pokud jste ministrant, který slouží Pánu Bohu více než šedesát let, může to být velký problém. Chtěl bych zde proto ještě zvlášť poděkovat našemu nejstaršímu ministrantovi, a tak trochu dědečkovi nás všech kluků u oltáře. Je úctyhodné, jak dokázal přijmout, a hlavně stále naplňuje nové zásady.
Dneska se náš tým skládá přibližně z patnácti ministrantů a další čtyři noví přijdou tento rok. Je radost vidět, jak se náš počet rozrůstá. Chtěl bych všechny kluky upřímně pochválit za to, jak všechny služby zvládají.
S kluky se pravidelně scházíme na ministrantských schůzkách, kde probíráme jak duchovní věci, tak ale i praktické části liturgie. Podnikáme společně i jiné aktivity. Byli jsme společně na bowlingu, měli jsme přednášku o sportovním šermu a v neposlední řadě jsme letos byli na pětidenním výletu u sv. Anny u Kraselova. Tento výlet byl pro mě opravdu krásným zážitkem především proto, že jsme se ještě více dali dohromady a tvoříme teď prostě skvělou partu.
Chcete-li patřit mezi tyto chlapce a mladé muže u nás v Bubenči, neváhejte osobně anebo elektronicky kontaktovat otce Miloše (farnost.bubenec@gmail.com).