Modlitba za svět

Co může udělat pro mír ve světě obyčejný člověk? Nic? Jen čekat, co udělají vlády světa a jak budou reagovat jednotlivé národy na různé národnostní nebo náboženské konflikty? Něco přece jen udělat můžeme. V několikaletém projektu Modlitba za svět putujeme doslova po celém světě: každé první pondělí v měsíci v 17:30 je u Sv. Gotharda sloužena mše za určitou zemi, po níž následuje přednáška a krátká diskuse, ukončena představením státní hymny. Celý měsíc se pak společně i osobně modlíme na úmysly, týkající se této země. Chceme prosit Boha za bezpečný svět, aby byl místem života nejen pro nás, ale i pro ty, kteří se teprve narodí.

Arménie


3. srpen 2020 – 6. září 2020


Arménie je nesmírně starým státem, jehož obyvatelstvo a území zůstávají poměrně  stejné už od doby Římské říše. Její pozice na pomezí východního a západního světa znamenala, že na velké části historie byla země pod nadvládou cizí mocnosti, ať už silného souseda nebo procházejících nájezdníků.


Samostatná Arménie se v moderních dějinách objevuje v roce 1918, kdy se jí po první světové válce (a dvouletém období systematického vyvražďování, v němž zahynulo několik set tisíc Arménů) podařilo získat nezávislost na rozpadající se Osmanské říši. Země však byla rychle integrována do Sovětského svazu, jehož částí zůstala až do jeho rozpadu. V roce 1989 se země dostala do konfliktu se sousedním Ázerbájdžánem o plošinu Náhorní Karabach, ze kterého se Arménie vynořila jako vítěz díky podpoře Ruska. Tento konflikt definoval postoj Arménie jako samostatné země: Arménie je dodnes jedním z velkých spojenců Ruské federace. V současnosti země čelí dozvukům nedávné politické krize, ale především dlouhodobé problematice svého vztahu se sousedním Tureckem, s nímž se pře o jeho aktivní účast na výše zmíněném vyvražďování Arménů.

Vojtěch Greger

Dnešní území Arménie je zcela odlišné od toho, jaké obývali Arméni v době, kdy se k nim dostalo křesťanství. Podle tradice mezi ně přišli hlásat učení Ježíše Krista samotní apoštolové Juda Tadeáš a Bartoloměj, kteří pobývali mezi četnými židovskými komunitami, čile obchodujícími s domácím obyvatelstvem. Právě v arménském prostředí vznikla apokryfní evangelia, z nichž jsou známá jména tří východních mudrců – Kašpar, Melichar a Baltazar.

Za vlastního misionáře země je považován sv. Řehoř Iluminátor, jenž přivedl ke křesťanství arménského krále Tiridata III., který následně prohlásil křesťanskou víru za státní náboženství, a to už roku 301, tedy osm desetiletí předtím, než se tak v roce 380 stalo v římské říši.

V roce 451 se konal v Chalkedonu důležitý církevní koncil, jenž odsoudil monofyzitismus. Arménský katolikos jako nejvyšší hlava mladé církve se tohoto koncilu nemohl účastnit a ve snaze uchránit čisté učení Ježíše Krista nakonec závěry koncilu odmítl.

Když se Arméni ocitli v obklopení islámských národů a nedostali žádnou pomoc ani z Říma ani z Byzance, neudržovali náboženské communio ani s jedním z těchto dvou velkých center křesťanství. Proto nelze arménskou apoštolskou církev považovat za pravoslavnou. Pouze malá část Arménů dnes vyznává jiné náboženství než arménské, několik tisíc katolíků má své duchovní centrum ve městě Gjumri.

P. Miloš

Další informace jsou v době 3.8.2020 – 6.9.2020 uvedeny na cedulích, umístěných v zadní části kostela.

 (armenie_-_primluvy1596228202.pdf)

Argentina

Antigua a Barbuda

Angola

Andorra

Alžírsko

Albánie

Afghánistán



Copyright © 2018 - 2020 Farnost sv. Gotharda
Všechna práva vyhrazena.