Modlitba za svět

Co může udělat pro mír ve světě obyčejný člověk? Nic? Jen čekat, co udělají vlády světa a jak budou reagovat jednotlivé národy na různé národnostní nebo náboženské konflikty? Něco přece jen udělat můžeme. V několikaletém projektu Modlitba za svět putujeme doslova po celém světě: každé první pondělí v měsíci v 17:30 je u Sv. Gotharda sloužena mše za určitou zemi, po níž následuje přednáška a krátká diskuse, ukončena představením státní hymny. Celý měsíc se pak společně i osobně modlíme na úmysly, týkající se této země. Chceme prosit Boha za bezpečný svět, aby byl místem života nejen pro nás, ale i pro ty, kteří se teprve narodí.


Andorra

6. duben 2020 – 3. květen 2020

Andorra je jedním z evropských ministátů; s celkovou rozlohou 467 km2 jde o území menší než Praha. Za legendárního zakladatele státu je považován francký král Karel Veliký, který tímto činem předznamenal dějiny Andorry na několik století dopředu: země vždy udržovala blízké styky s Francií. Dodnes je francouzský prezident spolu s katolickým biskupem španělského Urgellu spoluprincem Andorry.

Poloha Andorry vysoko v horách mezi Francií a Španělskem znamenala pro zemi izolaci od vlivů světa po většinu jejích dějin. I to bylo důležitým faktorem při modernizaci země, především vzhledem k uzavřené mentalitě andorrských občanů, která plynula z jejich poměrně omezeného kontaktu s okolním světem. Právě překonání této uzavřenosti bylo a nadále je pro fungování země velmi důležité. Modernizace se však veskrze podařila, Andorra je dnes moderním demokratickým státem, který těží z cestovního ruchu a svého statusu daňového ráje. Navíc díky dlouhým vztahům s Francií těží z mnoha výsad ve vztahu s Evropskou unií, které jiné nečlenské státy nemají.

Vojtěch Greger

Údolí, v němž se nachází tento stát, leží na území historického hrabství Urgell, které kdysi determinovalo také vznik stejnojmenného biskupství. Když tedy v roce 1278 došlo k formálnímu uznání samostatnosti andorrského knížectví, urgellský biskup se stal jedním ze dvou vládnoucích knížat, tím druhým byl francouzský hrabě z Foix, jehož pravomoci postupním vývojem ve Francii přešly na francouzského prezidenta.

Toto historické pozadí také ovlivnilo náboženský život Andořanů: dodnes tvoří katolíci největší skupinu obyvatelstva (odhadem 86 %), i když modernizace země a větší otevřenost tohoto knížectví okolnímu světu nese s sebou jako důsledek i větší nárok na žití křesťanské víry nejen v kostelích, ale i v reálném životě. Katolická církev jako jeden z vládnoucích institutů v zemi sice má velký vliv na tvorbu zákonů (takže Andorra patří k nemnoha zemím, kde je například sankcionován potrat), nicméně zejména mladá generace již víru nepraktikuje. Projevuje se to mj. i v jiných oblastech: drtivá většina mladých lidí pod 30 let se například neúčastní voleb.

Patronkou země je Panna Maria z Meritxell, poutní svatyně z 12. století, kterou v září 1972 postihl katastrofický požár a na jejímž místě byla už v roce 1976 postaven moderní kostel.

P. Miloš

Další informace jsou v době 6.4.2020 – 3.5.2020 uvedeny na cedulích, umístěných v zadní části kostela.

 (andorra_-_primluvy1586176756.pdf)

Alžírsko

2. březen 2020 – 5. duben 2020

Alžírsko je zemí s neskutečně bohatým kulturním dědictvím, plným významných osobností, architektonických památek a literatury. Dlouho předtím, než se první osídlení začala objevovat na území Česka, se zde již nalézali lidé budující civilizace. Ačkoli historie země sahá hluboko do minulosti, samostatný alžírský stát je jedním z mladších, jen nedávno oslavil padesáté výročí svého vzniku. Problematickou situaci soužití kolonistů a domorodců ve francouzské državě popsal mimo jiné světoznámý spisovatel Albert Camus. Pnutí mezi těmito skupinami vedlo ke krvavému boji o samostatnost, dozvuky jehož brutality konfliktu můžeme v některých aspektech společnosti nalézt dodnes. Zároveň ani samostatnost v zemi nevedla k uklidnění, neboť se nový stát začal potýkat s výzvami demokratické transformace, vedle kterých probíhalo „vyřizování účtů“ z dob francouzské nadvlády nad zemí. Po krachu ekonomiky založené na exportu ropy v 80. letech se země musela potýkat s občanskou válkou. A do nového tisíciletí země vstoupila ve výjimečném stavu, který byl zrušen až v roce 2010. Politický neklid v zemi se stále projevuje, například demonstracemi v minulém roce, a i téměř 60 let po získání nezávislosti zůstávají před Alžírskem mnohé výzvy.

Vojtěch Greger

Křesťanství se na území dnešního Alžírska dostalo ještě v 2. století během římské říše a zapustilo zde velmi silné kořeny, o čemž svědčí velké množství pozůstatků po starých kostelích, které zanikly po arabské invazi v 7. století. Za zánikem místních komunit stojí pravděpodobně nejen agresivita nájezdníků, ale hlavně vnitřní spory mezi jejich členy: právě kolem biskupství v Kartágu a Hippo se soustředili velcí učenci, ale i hlavní aktéři sektářských hnutí, z nichž nejznámější byl biskup Donatus. Naopak velkými učiteli církve byli svatí biskupové v Hippo Cyprián a Augustin.

Dnes tvoří 99% obyvatel Alžírska muslimové, islám je podle ústavy oficiálním neboli státním náboženstvím, konverze muslimů ke křesťanství je zákonem zakázáno, i když zde oficiálně žije a působí několik křesťanských komunit. Katolická církev je reprezentována čtyřmi diecézemi, z nichž jedna (Laghouat) se rozkládá na území Sahary a v současnosti je největší římskokatolickou diecézí na světě, se sídlem v Ghardaïa. Tato diecéze vznikla poté, co zde žil a zemřel bývalý francouzský důstojník Charles de Foucauld. Biskupem je tradičně právě jeden z členů komunity bílých otců, které tento světec založil.

P. Miloš

Další informace jsou v době 2.3.2020 – 5.4.2020 uvedeny na cedulích, umístěných
v zadní části kostela.

 (alzirsko_-_primluvy1583185991.pdf)

3. únor 2020 – 1. březen 2020: Albánie

Albánie se nachází na jihovýchodě Evropy v oblasti obecně nazývané Balkán. Právě tento název je často spojován se složitou minulostí; o čtvrt století dříve zde probíhaly krvavé etnické konflikty, od pádu komunismu zde docházelo k častým rozpadům států. V mnohých případech však historické problémy sahají daleko za hranice 20. století. Právě Albánie je v tomto ohledu velmi specifickou zemí. Ačkoli v raném středověku šlo o křesťanskou zemi, kde se o vliv přelo západní a východní křesťanství, později se sem však dostali osmanští Turci, kteří zemi islamizovali. Ani po osamostatnění země se problémy nevyřešily, svobodu rychle nahradila italská a pak německá okupace. Po druhé světové válce navíc nastoupil tvrdý komunistický režim, který zemi zcela odříznul od okolního světa. Na rozdíl od Afghánistánu, který se potýká s extrémní chudobou a válkou, je břímě Albánie především historické. Problémy se týkají nejen soužití náboženství a kultur a soužití s ostatními balkánskými státy, ale i přechodu k demokracii, který komplikují dlouhodobé problémy s korupcí a výskyt nekalých obchodních praktik. V současnosti se země také vzpamatovává ze zemětřesení, které zemi postihlo v listopadu 2019. I v Albánii tedy najdeme různé problémy, za jejichž řešení se můžeme v následujícím měsíci modlit.

Vojtěch Greger

Podle tradice na území dnešní Albánie ohlašoval evangelium už sv. Pavel, jenž měl
pobývat i v dnešním městě Drač (= 
Durrës). Toto město se také stalo prvním albánským biskupským sídlem již v prvním století. Křesťanství se do země dostávalo dvěma směry: na severu žijící Ghegové přijali křesťanství v římském (latinském) ritu, zatímco Toskové na jihu byli christianizováni v byzantském (řeckém) obřadu.

Po bitvě u Drinopolu (1365) se do Evropy dostali osmanští Turci, kteří v 15. století zcela ovládli rovněž albánské území. Pro zdejší křesťanství začalo silné pronásledování, jež se záhy projevilo v poklesu počtu věřících i v zániku křesťanských chrámů. Mnozí Albánci hromadně konvertovali k islámu. Po získání nezávislosti na Osmanech roku 1912 byly náboženské skupiny v Albánii víceméně spojeny ve formování své národní identity a obě světové války, do nichž byla Albánie zatažena, ještě více posilnily nedůvěru Albánců v zahraniční mocnosti. Okupace jejich země katolickou Itálií (1939-1944) navíc bezesporu napomohla komunistům k převzetí moci v zemi, kteří roku 1967 Albánii ústavou prohlásili prvním ateistickým státem ve světě. Občanům bylo pod přísným trestem zakázáno praktikování jakéhokoli náboženství. 

Po pádu komunismu v roce 1991 se sice ukázalo, že ateisté tvoří pouze 5 % obyvatelstva, nicméně většina obyvatelstva se hlásí k víře spíše tradičně, a nepraktikuje ji.

P Miloš

Další informace jsou v době 3.2.2020 - 1.3.2020 uvedeny na cedulích, umístěných v zadní části kostela.

 (albanie_-_primluvy1581340149.pdf)

6. leden 2020 – 3. únor 2020: Afghánistán

V Afghánistánu můžeme najít jedny z nejstarších známek civilizace na světě. Již šest tisíc let před Kristem zde žili lidé. Ve starověku se jednalo o důležitý region, kde se blízkovýchodní kultura mísila s vlivem Indie a Číny. Dodnes v zemi zůstávají artefakty a stavby připomínající tuto bohatou historii. Ale když se řekne jméno Afghánistán, většina lidí si dnes vybaví jen to, že tam snad probíhá nějaká válka. Málokdo si však uvědomí, že ozbrojený konflikt mezi USA (a jejich spojenci, včetně České republiky) a teroristickým hnutím Tálibán zde probíhá již 18 let, natož že v zemi skutečný mír nepanoval více než 40 let. Stejně jako si cizinec o Afghánistánu nevybaví mnoho příjemného, ani tamější obyvatelé za život nezakusí o moc více než jen chudobu, nemoc a násilí. Záměrem projektu Modlitba za svět je modlit se za zlepšení situace ve světě, a právě Afghánistán je zemí, kde je Boží pomoci potřeba ve spoustě ohledů. Ať už jde o skončení války, lepší soužití jednotlivých etnik, ukončení persekuce křesťanů či zlepšení obecných životních podmínek, za to vše se v nadcházejícím měsíci budeme modlit a třeba i díky našim modlitbám se z Afghánistánu opět stane ona země bohatá na kulturu, jíž byl dříve.

Vojtěch Greger

Oficiálním náboženstvím v Afghánistánu je islám, většina populace je tedy muslimská (přibližně 99,7 %). Existuje sice rovněž několik velmi malých komunit jiných vyznání, včetně křesťanů, sikhů, hindů a vyznavačů Baha'í, ale jejich počty se v posledních desetiletích výrazně snížily, protože obyvatelé prchají z Afghánistánu v důsledku válečných i náboženských konfliktů. Země je oficiálně islámskou (sunnitskou) republikou, proto vláda podporuje sunnitské islámské tradice, které jsou přítomné ve všech oblastech života, včetně politického a rodinného, i když ne každý Afghánec svou víru veřejně praktikuje.

Katolická církev je úředně přítomna pouze komunitou čítající cca 215 osob, vesměs zahraničních diplomatů anebo pracovníků. Jediným katolickým chrámem je kaple na italském velvyslanectví, jejíž zřízení bylo projevem díků afghánské vlády za to, že Itálie byla první západní zemí, která uznala jeho nezávislost. Proselytismus, tedy konverze muslimů na křesťanství je však přísně zakázán, proto není v zemi povolena jakákoli misijní činnost mezi místním obyvatelstvem.

Od roku 2002 sv. Jan Pavel II. pro Afghánistán zřídil tzv. misii sui iuris, tedy církevní administraci tamních katolíků, která podléhá přímo Svatému Stolci. V jejím čele stojí od roku 2015 italský barnabita Giovanni Scalese (* 1955).

P. Miloš

Další informace jsou v době 6.1.2020 - 3.2.2020 uvedeny na cedulích, umístěných v zadní části kostela.

 (afghanistan_-_primluvy1581340449.pdf)



Copyright © 2018 Farnost sv. Gotharda
Všechna práva vyhrazena.