Modlitba za svět

Co může udělat pro mír ve světě obyčejný člověk? Nic? Jen čekat, co udělají vlády světa a jak budou reagovat jednotlivé národy na různé národnostní nebo náboženské konflikty? Něco přece jen udělat můžeme. V několikaletém projektu Modlitba za svět putujeme doslova po celém světě: každé první pondělí v měsíci v 17:30 je u Sv. Gotharda sloužena mše za určitou zemi, po níž následuje přednáška a krátká diskuse, ukončena představením státní hymny. Celý měsíc se pak společně i osobně modlíme na úmysly, týkající se této země. Chceme prosit Boha za bezpečný svět, aby byl místem života nejen pro nás, ale i pro ty, kteří se teprve narodí.

Bangladéš

4. ledna 2021 – 31. ledna 2021

Přestože je rozlohou tato asijská země, jejíž název je odvozen od historického území Bengálců, srovnatelná například s Řeckem, počtem obyvatelstva se řadí k nejlidnatějším zemím světa, kde se nachází na 8. místě hned po Nigérii a Brazílii. Území Bangladéše se rozkládá v deltě řek Gangy a Brahmaputry, které s sebou zejména v období monzunů přinášejí jak úrodné náplavy, tak časté ničivé povodně, doprovázené silnými tajfuny. Každoročně tak přichází o své obydlí několik set až tisíc obyvatel, kteří končí jako nejubožejší obyvatelé na ulici některého z bangladéšských měst. Nezapomenutelným je rok1970, kdy v důsledku povodní a cyklonu zahynulo až půl milionu obyvatel Bangladéše, v roce 1991 to bylo přes 140 tisíc lidí.

Po mnohasetleté historii, kdy Bengálci tvořili svou vlastní říši, se stalo jejich území součástí Indie, v níž se od 13. století velmi rychle šířilo islámské náboženství, a to až do roku 1760, kdy nad dnešním Bangladéšem převzala správu Velká Británie, která podporovala místní hinduistické vládce, zaručující větší klid v zemi. Toto způsobovalo napětí mezi muslimy a hinduisty, takže roku1905 bylo Bengálsko rozděleno na západní hinduistickou a východní muslimskou část, což se však setkalo s odporem místního obyvatelstva, takže už po deseti letech došlo k opětovnému sjednocení obou částí.

Po druhé světové válce roku 1947 opustili Britové Bengálsko a ponechalo ho vlastnímu osudu. Zmítáno lidovými nepokoji bylo území znovu rozděleno podle náboženství: hinduistický západ byl připojen k Indii, muslimský východ se pod názvem Východní Pákistán stal součástí Pákistánu. Roku 1970 sílilo úsilí o osamostatnění, pákistánská vláda ho však za pomoci armády neuznala a vypukla občanská válka, ukončená v prosinci 1971 prohrou Pákistánu a vyhlášením nezávislosti Bangladéše.

Katolická církev tvoří mezi převážně muslimským obyvatelstvem výraznou menšinu (pouhých0,23 % populace), území státu je rozděleno na dvě arcibiskupství a šest diecézí. Od počátku 21. století přibývá násilí na křesťanech, roku 2001 bombový útok během nedělní mše zabil 9 osob, v roce 2014 neznámí pachatelé podpálili osm domů křesťanských rodin, v tom samém roce byl loupežně přepaden katolický klášter, kde šest desítek místních obyvatel brutálně zmlátilo řeholní sestry.

Kromě papeže Pavla VI., jenž navštívil roku 1970 ještě Východní Pákistán, přicestoval v listopadu 1986na pastorační návštěvu Dháky papež Jan Pavel II., roku 2017 zase papež František, jenž se zde sešel s muslimskými rohingskými uprchlíky, které požádalo odpuštění za lhostejnost světa vůči této pronásledované skupině, odmítané jak v domovské Barmě, tak v sousedních zemích.

Večer věnovaný Bangladéši – 4. ledna 2021:

18:15 prezentace základních informací (Jáchym Benda), historických a náboženských souvislostí (P. Miloš Szabo) a monitoring současného dění v zemi (Jiří Václavek)


Bahrajn

7. prosince 2020 – 3. ledna 2021

 

Málokdo ví, že k odtržení dnešního bahrajnského souostroví od Arabského poloostrova došlo až kolem roku 6.000 př.Kr. Nedaleké ústí řek Eufratu a Tigridu, jakož i celého území starověké říše Mezopotámie dává tušit čilé kontakty mezi těmito civilizacemi. Stará sumerská literatura dokonce píše o bohaté říši Dilmun, jejíž pozůstatky byly opravu na ostrovu Bahrajn objeveny ve 30. letech minulého století díky dánským archeologům. Tím pádem můžeme právem říct, že o Bahrajnu/Dilmunu se píše i v nejstarší literární památce Epos o Gilgamešovi z 2. tisíciletí př.Kr.

I po pádu dilmunské civilizace hrál bahrajnský ostrov významnou roli: právě zde řecký velitel Nearchos založil prosperující stát pod názvem Tylos, jehož obyvatelé jevili zájem o přijetí křesťanství, i když to se sem dostalo v bludařské nestoriánské formě. Na ostrovech byla brzy zřízena dvě biskupství, která přežila i první století islámské éry.

Islám byl přijat pokojnou cestou: sám prorok Mohamed napsal místnímu vladaři dopis, v kterém mu nabízí přijetí muslimské víry. Historikové dodnes neví, jak je možné, že k tomu tak hladce došlo, jisté však je, že ostrov byl ušetřen náboženských válek a křesťanství postupně vymizelo. Nic na tom nezměnila ani skutečnost, že Bahrajn v 16. století 80 let okupovali katoličtí Portugalci, kteří zde při svých námořních výpravách objevili naleziště vzácných přírodních perel, ani protektorát anglikánské Velké Británie, která zase v 19. století ze souostroví řídila boj proti pirátům v Perském zálivu.

Muslimové i dnes představují 81 % obyvatelstva, přičemž vládnoucí rodina patří k menšinové sunnitské větvi, zatímco většina obyvatelstva k Šiítům. Tito, ač tvoří většinu, jsou v přístupu k vysokým státním, politickým, vojenským či soudním funkcím výrazně diskriminováni, což několikrát v poslední době vedlo ke společenským bouřím a nepokojům. 

Ke zřízení katolického kostela na území Bahrajnu došlo v roce 1939, když tehdejší bahrajnský emír daroval církvi pozemek, na němž vyrostl kostel Nejsvětějšího Srdce Páně, sloužící dnes především katolíkům ze zahraničních pracovníků anebo přistěhovalcům z Filipín, Srí Lanky či Libanonu.

Velké pozdvižení mezi částí muslimského obyvatelstva způsobilo rozhodnutí krále Hamada bin Isa Al Chalífa darovat katolické církvi další pozemek v obci Awali, kde bude v budoucnu stát katedrála Panny Marie, čímž Bahrajn získá své vlastní katolické biskupství.

Večer věnovaný Bahrajnu – 7. prosince 2020:

18:15 prezentace základních informací (Teodor Heller), historických a náboženských souvislostí (P. Miloš Szabo) a monitoring současného dění v zemi (Jiří Václavek)

 (bahrajn_primluvy1607549428.pdf)

Bahamy

Ázerbájdžán

Austrálie

Arménie

Argentina

Antigua a Barbuda

Angola

Andorra

Alžírsko

Albánie

Afghánistán



Copyright © 2018 - 2021 Farnost sv. Gotharda
Všechna práva vyhrazena.