Farní zahrada
Společně s rekonstruovanou farou se otevřela i zahrada, která již není pouze zahradou u fary, ale především zahradou farnosti, do níž má přístup každé farní společenství. Ani zahrada se ale nestará sama o sebe, ale je potřeba obětavých rukou, které se nebojí manuální práce, a jsou propojeny s laskavým srdcem, které ví, že tato práce bude nejen vytrvalá, ale často i nevděčná. S chvěním jsem o to požádal osobu, která se o zahradu starala i v době, kdy vypadala úplně jinak a nebyla tolik otevřená. Byl jsem rád, že neodmítla. ŠÁRKA KOPOVÁ:
Téměř před 20 lety jsem se začala seznamovat s farní zahradou. Byla to idylická doba. V ulici směrem ke Slamníku stály přízemní staré domky se zahrádkami. Z východní strany ohraničovala pozemek bezokenní zeď stodoly. Řekla bych velmi klidný čas bez návazných blízkých sousedských vztahů.
Současný stav je charakterizován výstavbou vícepodlažních obytných domů z východní a jižní strany, které narušují dřívější intimitu farní zahrádky. Dům, který tvoří hranici pozemku od Gotthardské ulice ke Slamníku je opatřen průzory oken, plaňková stěna odděluje terasu nově vystavěného domu od farní zahrady. Stavební zákon o umístění staveb je asi velmi benevolentní.
Za působení P. Zrzavého na faře jsem se dostala k práci na zahradě při hubení mšic na velkém záhonu růží a k dalším drobným činnostem, když jsem o to byla požádána. Po úmrtí P. Zrzavého v r. 2002, bydlel na faře P. Pelc, který si zahrádku obhospodařoval sám, včetně výsadby užitkových rostlin – meruňka, rybízy, zeleninový záhon, radikální ořez vzrostlé třešně a další práce.
Po roce 2006 jsem se na zahrádce realizovala sama. Většinou to byla práce radostná. Jen jeden rok sužovali celé vegetační období nějací hraboši, kteří přes veškeré návnady a vyplavování vodou zničili všechno svými chodbami a dírami do země.
S rekonstrukcí fary P. Milošem se mnohé změnilo. Zahrada je prosvětlená, je tu prostor k setkávání se u stolků, táboráků, grilování. Je otevřená farnímu společenství.
Zahradní architektka paní Milena Andrade vypracovala vizi výsadby a ozelenění farní zahrady a sama ji z velké části realizovala. Velkým pomocníkem je můj manžel František, který obětavě pomáhá na zahrádce, ale také udržuje ve správných tvarech živý plot u kostela a sekání trávy na zahrádce i na starém hřbitově.
Od roku 2019 je zahrádka otevřena farníkům. Je to utěšený prostor. A co do květeny se bude dále rozvíjet. Totéž přeji i farnímu společenství.