Bohoslovec

Milí farníci,

byla středa, skončilo vyučování a měl jsem toho až nad hlavu. Oblékl jsem proto navzdory původním plánům bundu a vyrazil do parku za seminářem provětrat hlavu. Bylo krásné slunečné počasí – ve srovnání s nedávnými bouřemi foukal prakticky jen slabý vánek – a mezi stromy si na svět razily cestu trsy sněženek. Už jsem se vracel zpět s pocitem, že je vše tak, jak má být, když mi na mobil přišel email, že se někdo z Floridy přihlásil do mého profilu na Netflixu. Vyběhl jsem tedy schody v semináři a usedl k počítači s tím, že se do profilu přihlásím a změním si ihned heslo. Přeci jen nebylo moc silné a nebylo tak asi moc namáhavé dostat se „dovnitř“.

Jenže k mému překvapení nebyly již jen změněny přihlašovací údaje, nýbrž i číslo telefonu, které slouží k případnému ověření identity. S představou, že se hraje o minuty, jsem začal okamžitě komunikovat s linkou zákaznické podpory: „Co s tím?!“ Vysvětlil jsem jim svůj problém, dokázal se identifikovat platební kartou a přesně postupoval podle kroků, které byly nezbytné pro uvedení věcí do původního stavu. Po více než hodinové „práci“ bylo opět vše napraveno. S pocitem úspěchu jsem přemýšlel, jak vlastně málo stačí, aby dnes člověk na internetu přišel o něco, co má. Představa, že onen profil nikde veřejně nefiguruje, mi totiž skutečně do té doby nechávala v otázce zabezpečení klidným.

Co by se však stalo, říkal jsem si později, kdybych obdržel zprávu, že mám zamítnutý přístup do nebe. Zkrátka by vám přišel email, dopis, esemeska, cokoli… že vaše přístupové údaje nefungují a ověření není možné. A vedle by svítila možnost kontaktu s linkou zákaznické podpory. Zavolali byste? Zavolali byste hned? Bylo by to něco, co vás nenechá v klidu, dokud se to nevyřeší? Něco, kde se hraje o čas?

Ono asi hodně záleží, o co oznámením o ztrátě přístupu přicházíme. Nemožnost dívat se na filmy a seriály, byť to může být také zdroj učení se cizího jazyka, jistě zamrzí. Jsou pak ale věci, které možná bereme samozřejmě a u nichž nás ani nenapadne, že bychom o ně mohli přijít.

V žádném případě tady nechci strašit a pouštět hrůzu, že je vše špatně a už je i pozdě. Snad naopak chci na prahu letošní postní doby nám všem, a hlavně sobě, nějak více připomenout, že v otázce přístupu do nebe jde skutečně o hodně a vlastně o všechno. Na konci postu totiž budeme zpívat „Aleluja, vstal“ a radovat se, že nám Ježíš otevřel bránu do nebe. A byla by vážně škoda, kdyby mezi Ním a námi stálo cokoli, co nám onou bránou znemožní jednoho dne projít.

Jak jsem na tom byl se zabezpečením Netflixu, už vím. Jak je na tom můj život, je však otázka nesporně mnohem zásadnější, vyžadující více než hodinovou komunikaci se zákaznickou linkou. A právě v tom může být postní doba opravdu ku pomoci…

Michal



Copyright © 2018 - 2020 Farnost sv. Gotharda
Všechna práva vyhrazena.