Bohoslovec
Milí farníci,
nejspíš mě asi všichni znáte nějak od vidění z kostela. Ve farnosti se potkáváme zpravidla při svatém přijímání, kdy vám mohu hledět do tváře a podávat vám eucharistii. Možná o mně nevíte, že jsem vystudoval Stavební fakultu na ČVUT v Praze, obor Konstrukce a dopravní stavby se zaměřením na mosty. Loni v březnu jsem nastoupil na doktorské studium a začal pracovat na fakultě. Mojí prací bylo měření mostů, jejich hodnocení a přepočty, dynamické analýzy apod. Před nedávnem jsem se ale po delším nejistém promyšlení a rozlišování rozhodl, že se zkusím vydat na trochu jinou cestu. Na cestu, kde nepůjde ani tak o mosty jako stavební konstrukce, ale spíše o mosty mezi lidmi a i snad o mosty mezi lidmi a Bohem. Nevím, co mé rozhodnutí přinese, netuším, co všechno moje „ano“ obnáší, v čem všem se promění můj život. I přes všechny pochybnosti a další různé skutečnosti, kterých se svým novým životním směřováním vzdávám, bych měl v záři nastoupit do konviktu v Olomouci, což je přípravný první ročník kněžského semináře. Věřím, že Bůh je a že si může povolávat kohokoli. Je tedy opravdu asi možné, že i přes všechny moje chyby, nedokonalosti zve i mě. A tak prostě zkouším vykročit na cestu a jít. Prosím, myslete na mě. Mám před sebou cestu, ve které budu potřebovat nebýt na to sám.
A klidně se někdy příští rok stavte za mnou do Olomouce, budu za to rád.
Vojtěch Dynybyl
Milí farníci,
jak jsem již dříve zmiňoval, tak o první květnové sobotě jsme spolu s dalšími čtyřmi bratry byli přijati mezi kandidáty jáhenského a kněžského svěcení. Tento krátký obřad proběhl, jak je zvykem, v rámci poutní mše svaté na Svaté Hoře u Příbrami, kam jsme ráno doputovali spolu se skupinou mladých poutníků, kteří sami rozvažují nad svým životním povoláním – ať už k rodinnému, duchovnímu nebo i jinému způsobu života. K tomu jim sloužil i připravený program v rámci kterého jsme se mohli neformálně pobavit, ale také se spolu zamýšlet a modlit se soustředěně k tématu osobního povolání. Bylo milé a povzbuzující vidět mladší lidi, kteří se nebojí klást si náročné životní otázky. Minimálně stejně tak milý a povzbudivý pro mě pak byl čas po poutní mši svaté, který jsem mohl strávit se svými přáteli.
Osobně teď prožívám nabité, ale spokojené období bez výrazných výkyvů, nicméně jedna velká změna mě a potažmo naši rodinu čeká. V nedávně době jsme jihovýchodně od Prahy zakoupili nemovitost, kam se během léta budeme spolu s mámou stěhovat. Protože času, který během roku my seminaristé trávíme doma, není mnoho, rozhodl jsem se jej ve zbývajících letech své formace trávit plně na novém místě a v tamní farnosti, kterou spravuje otec Miroslav Auxt, kterého jistě řada z vás dobře zná ze Žižkova nebo díky jiným příležitostem; například nedávné přednášce v Bubenči.
Nicméně v nejbližší době přede mnou stojí závěr formačního roku, zkouškové období a praxe. Těším se na čas, který budu moci strávit také spolu s vámi.
Jakub
Na závěr opět připomenu, že budu rád za vaše podněty k tomuto postupnému představování formace a života seminaristů. Máte-li jakékoli otázky nebo by vás něco z našeho života zajímalo, neváhejte mi, prosím, napsat na adresu kuba.sobotka@seznam.cz.