Bohoslovec

Milí farníci,

po návratu z Vánoc se život v Maynoothu jako by zastavil. Program a život se v semináři vlivem zkouškového období omezuje místy jen na „přežití“. My, co jsme v Irsku na jeden rok díky evropskému programu Erasmus+, neskládáme klasické zkoušky, ale píšeme z daných předmětů eseje. Pro mě je to styl učení, na který jsem nebyl doposud zvyklý. Ano, je pravda, že i v Praze píšeme tu a tam nějaké seminární práce, nicméně ty nejsou takového rozsahu jako eseje tady.

Tento způsob „zkoušek“ má svá pro i proti. Z těch kladů vnímám pochopení nějakého tématu do větší hloubky. Nestačí pouze napsat vlastní názor, vyžaduje to studium vícera autorů k jednomu tématu. Ne každé téma je pak sice zajímavé, ale některá opravdu jsou. Například rozebírání z několika úhlů pohledu možnost, kterou zmínil ve své publikaci Morna D. Hooker, že by Janovo evangelium mohlo vlastně končit 30. veršem 19. kapitoly, protože vše evidentně dospělo ke svému vrcholu, mně skutečně pohltilo. Zda jsem však dospěl ke správnému cíli, nebo ne, ještě nevím ;-). Výsledky se dozvíme na začátku února, kdy začne druhý semestr. Další práce jsem psal ze sakramentální a Morální teologie, z Homiletiky a z Kanonického práva.

Jak jsem zmínil, kromě studijního vypětí se tu nic moc zajímavého neděje. Byl jsem tak velice potěšen, když mi mobilní aplikace Google Photos jednoho lednového rána upozornila, že je to již rok, co jsem prožíval první dny na Světových dní mládeže v Panamě. Fotky s titulkem: „Toto jste dělal před jedním rokem“ ve mně probudily živé vzpomínky. Na náramné panamské lednové teplo, tamní odlišnou stravu, nový kraj a nové lidi, na radost ze společného prožívání víry, vzpomínky na poznávání a pronikání do tajů místní kultury… Jako bych tam byl včera.

S místními z Buena Visty stále udržuji kontakt, a tak jsme přesně po roce zavzpomínali a vyměnili si pár aktuálních fotek. Pustili se do rekonstrukce kostela. Tedy spíše do jeho pořádného rozšíření. „Prostá potřeba z důvodu nárůstu obyvatel,“ řekl bych si, kdyby je neznal. Já však vím, že u nich to není jen o posunutí stěn a zvětšení plochy střechy. Vím, že u nich to začalo rozšířením prostoru v jejich srdcích.

Přeji nám všem, abychom nikdy nezůstávali jen u vzpomínek, ale dokázali z prožitého čerpat sílu a inspiraci do budoucna. A nemusíme ani rozšiřovat kostel, nebo opravovat farní centrum (zvláště, když už „máme hotovo“). Mnohdy stačí zvětšit místo pro někoho vedle sebe. Kdekoli jsme.



Michal



Copyright © 2018 Farnost sv. Gotharda
Všechna práva vyhrazena.