Bohoslovec

Milí farníci,

na irském počasí je jedna krásná věc. Málokdy prší celý den v kuse. Ano, je pravdou, že tu prší skoro každý den, ale s přestávkami. A co že je na tom krásné? Když to člověk přijme (nic jiného vám ani nezbývá), tak je to skvělou pomůckou, jak se naučit
začínat znovu po „prohraných bitvách“. Vím, že jako déšť zanedlouho ustane a
budu moct vyjít ven vyhlížet slunce mezi mraky, tak podobně vím, že nic není
ztraceno natolik, abych nemohl začít znovu. A třeba vlastně hned…

Ve škole je to docela nářez. Nároky jsou tu sice docela podobné, jako v Praze, nicméně udržet pozornost při výkladu, chytat kontext a psát si poznámky, dá pořádně zabrat. K mému potěšení tu však vyučovací hodina trvá 60 minut na rozdíl od 90, na
které jsme zvyklí na českých vysokých školách, a tak si často říkám, že za
hodinu už „pršet“ nebude ;-).

Život tu ale není pouze o škole. Je o modlitbě, která nás nese, je o společných chvílích v refektáři při společném jídle, je o pátečním odpoledním fotbalu nebo o společných výletech či posezeních u piva. Je o naslouchání jeden druhému.

Když jsem zmínil modlitbu, která mě nese, myslím tím i tu mojí za vás a tu vaší za mě. Moc za to děkuju!

Je neděle odpoledne, a právě přestalo pršet. Jdu proto vyhlížet slunce mezi mraky. To, které snad svítí i v Bubenči.

Michal



Copyright © 2018 Farnost sv. Gotharda
Všechna práva vyhrazena.