Bohoslovec

Milí farníci,

zdravím vás uprostřed letních prázdnin. Pro mne jsou poměrně různorodé – především tím, že dochází ke změně mého působiště. Na přelomu června a července jsem ještě prožíval svůj několikatýdenní pobyt v trapistickém klášteře v Novém Dvoře a během prázdnin se budu stěhovat do Kunratic, kde bude pokračovat moje jáhenská služba. V novodvorském klášteře jsem spolu s mnichy měl možnost prožívat jejich běžný život v obyčejném každodenním rytmu – tichém, duchovním i pracovním. Byl to čas příležitosti potkat se s Bohem i se sebou samotným jinde a jinak. A byl to čas rozhodně požehnaný.

S farností v Praze-Kunraticích, do které nastupuji, je spojeno Arcidiecézní centrum mládeže Praha, kde bude (předpokládám) hlavní těžiště mé nadcházející práce. Těším se však nejen na práci s mládeží, ale také na tu ve farní pastoraci.

Ještě před stěhováním jsem se zapojil do akcí pořádaných pražským centrem mládeže, kdy jsme spolu s týmem a mladými vyrazili na Horu Matky Boží v Králíkách. Tam bylo zázemí pro dva letní tábory křesťanské mládeže (jeden s názvem Taxiway camp pro mladší ve věku 12-15 let a druhý s názvem Runway camp pro starší cca 15-19 let věku).

Již za několik dní – v první polovině srpna – proběhne Celostátní setkání mládeže v Hradci Králové, kde jsem součástí liturgického týmu. Nemám teď po ruce záznam s počtem přihlášených účastníků, ale pár tisícovek mladých se tam očekává.

S některými z vás jsem se viděl u nás u Sv. Gotharda uprostřed července při mši svaté a s dalšími to doufám „doženeme“ někdy jindy ;-). Stále vás nesu ve svých modlitbách. Pěkný srpen!

Michal


Milí farníci,

začátek prázdnin je často období velkých zkoušek. Po opuštění seminárního prostředí si člověk vždy znovu vyzkouší, zda se alespoň trochu posunul ve věrnosti životu modlitby. Já sám si pak navíc přidávám zkoušku trpělivosti, když se snažím během týdne absolvovat všechny nutné lékařské kontroly, abych měl zase na nějaký čas klid. Nebojte se, touto zkušeností vás nehodlám připravovat o váš čas. Rád bych s vámi ale sdílel trojí radost posledních týdnů. Vydejme se za ní proti proudu jejich časové posloupností.

První nechám zahalenou v roušce soukromí, nicméně pro mě osobně je důležitá, a tak ji chci alespoň zmínit. Jsem velmi vděčný za přátele, s kterými jsem se často po několika měsících mohl konečně vidět na přelomu června a července. Za chvíle radosti a blízkosti, přestože ne všem koresponduje slunné bezstarostné léto s momentálním rozpoložením.

Druhou z radostí, za které jsem vděčný, a které už dám více prostoru, je pokoj, který jsem od května postupně mohl čím dál víc zakoušet, který se pro mě stal odměnou a také měřítkem pro celý uplynulý rok, který sám o sobě byl místy vše jen ne radostný a pokojný. Největší vnitřní utišení jsem navíc pocítil během poutě do Santiaga, na kterou jsem se v půlce června vypravil.

Přiznám se, že uchopit celou tuto zkušenost a předat ji dál, aby z ní druhý mohl něco čerpat, momentálně nedokážu a nebudu se o to ani radši pokoušet, protože by to s největší pravděpodobností skončilo chaotickou snůškou plytkých slov.

Vrátím-li se ale alespoň k pokoji, který jsem zakusil a z kterého momentálně stále čerpám, tak soudím, že vychází právě ze zkušenosti s postojem poutníka, který čím dál víc pozoruji i ve svém každodenním životě a který by se, věřím, měl stát způsobem našeho křesťanského život, tak jak to o 15. neděli v mezidobí připomněl Svatý otec. Představa ztráty životních jistot se zdá až nezdravá a byla by, pokud by šlo o pouhé vykořenění. Pokud ale člověk neztratí vědomí odkud vychází a kam směřuje, pak se právě v zdánlivé nejistotě postupně učí skutečně odevzdávat Pánu a tak, doufám, nalezne skutečnou jistotu, skutečný Pokoj.

Ačkoli jsem třetí z radostí zmínil již v minulém čísle, musím se k ní vrátit. Je jí zkušenost ze setkání z Noci kostelů, kde jsme se společně s přítomnými bavily na téma povolání v lidském životě a pak pochopitelně na téma formace ke kněžství. To mě spolu s dalšími myšlenkami, které už delší čas nosím v hlavě, přivedlo k částečné změně formátu těchto měsíčních příspěvků. Od příštího měsíce, tj. od září, až do příštího července bych vám postupně na polovině strany rád představil formaci, kterou procházíme, z různých úhlů pohledu. Téma by vždy bylo propojenou s tím, co momentálně v semináři prožíváme. Připravím také jednoduchý způsob kladení otázek, které bych sám nebo případně někdo moudřejší mohl zodpovědět.

Závěrem přidám jednu radost navíc, a to je čas, který jsem v červenci mohl strávit ve farnosti s vámi, od srpna už takového času bude podstatně méně, neboť mám řadu povinností se seminářem. Těším se na opětovné setkání s vámi a přeji vám také plnost Pokoje a radosti.

Jakub




Copyright © 2018 - 2022 Farnost sv. Gotharda
Všechna práva vyhrazena.