Bohoslovec

Milí farníci,

prázdniny jsou za námi a doufám, že jste je hezky prožili a načerpali ze slunečných dní dostatek sil do podzimních měsíců. Z mých letních dní bych rád podtrhl dvě akce. Tou první je naše tradiční farní motopouť a tou druhou je bohoslovecká praxe na Pankráci a ve Vinařicích.

Letošní putování motorkářů se ubíralo přes jižní Čechy do Admontu, malebného města v rakouském Štýrsku. Toto místo je obklopené kopci, horami a klikatými silničkami a je unikátní především tím, že se zde nachází benediktinský klášter s největší klášterní knihovnou na světě. Tento klášter byl pro nás útočištěm po dvě noci, ty zbylé dvě nás hostil František Štorm u sebe doma v Domaníně mezi třemi rybníky. Nádhera! Počasí bylo úžasné, naše parta zrovna tak a po cestě bylo stále co objevovat. Kromě zmíněného Admontu a Domanína nelze nezmínit Klokoty, Třeboň, Dobrou Vodu, kláštery Seitenstetten a Gaming nebo Sedlec u Kutné Hory. Ona i rakouská vesnička Armschlag má své neskutečné kouzlo. Před 30 lety upadala pomalu v zapomnění a podařilo se ji oživit tím, že místní vsadili na pěstování šedého máku, ze kterého a s jehož příměsí zde koupíte prakticky cokoli – makovou kosmetiku, makové pálenky, makovou čokoládu, zmrzlinu atd. Vesnice Armschlag je nějakých 50 kilometrů od českých hranic, tak vám ji vřele doporučuji k výletu ;-).

Zmíněná praxe na Pankráci a ve Vinařicích už možná podle těchto míst napovídá, že šlo o praxi týkající se pastorace ve vězeňství. Jeden den na Pankráci a jedno odpoledne ve Vinařicích jsme díky otci Františkovi Převrátilovi, který je vězeňským kaplanem ve Vazební věznici Praha Pankrác, mohli nahlédnout do míst, kde by asi nikdo z nás nechtěl zůstat přes noc, ale která jsou i navzdory tomu místy, kde církev působí. Z této praxe si odnáším velkou spoustu podnětů pro osobní přemýšlení, které ale nelze snadno napsat na papír…

Zakončím tedy tyto řádky přáním, aby pro mnohé vstup do nového školního a akademického roku byl vstupem požehnaným. Požehnaným právě proto, že ho prožijeme s Pánem, který přichází do všech našich situací. I do těch, které v sobě uzavíráme vysokými zdmi, mnohdy i s ostnatým drátem.

Michal

Týden v první polovině srpna jsem strávil spolu se dvěma bratry olomouckými bohoslovci v italských Dolomitech. Bydleli jsme v domě Velehrad, který spravuje Olomoucká arcidiecéze a který se nachází ve vesničce San Martino. Do té jsme si přijeli odpočinout především duševně a být spolu. Myslím, že se nám to i díky milé společnosti českých kněží a pár tisícům nastoupaných metrů povedlo.

Pro mě osobně byl svým způsobem zvláštní druhý výlet, který jsme podnikli na vrcholy Monte Piano a Monte Piana nedaleko jezera Misurina. Oba body jsou součástí náhorní plošiny, která mnohé pamatuje. O tom přesvědčivě svědčí vrásky vykopaných zákopů z Velké války, která odšpuntovala tolik lidské sebestřednosti, která pak prohnila celé minulé století a změnila fungování světa k nepoznání. A přesně na tomto místě jsem byl před deseti lety s rodiči. Pro skalní masiv zanedbatelný čas. Bylo pro mě silné si jen trošku uvědomit z toho, co se změnilo u návštěvníka. Vráska snad ještě nebyla vykopána, ale bitev za těch deset let bylo nepočítaně.

Bitvy svádíme dennodenně a často se v těchto každodenních strastech můžeme utápět. Jak ale zmínil můj duchovní vůdce, když jsem s ním krátce komunikoval o svých dojmech z navštívených míst nebo z vyslechnuté zkušenosti o skomírajícím životě Církve v Itálii, čím dál víc budeme odkázáni na chůzi po vodě, kdy je třeba svatá umanutost v pravdě a pokoře a upřený pohled na Ježíše; dodal bych –a na kříž (jak říká kartuziánské heslo: Svět se točí, ale kříž zůstává stát). Nesnažme se nevidět těžkosti, ale stejně tak neztrácejme naději. Protože stejně jako válečné zákopy v Dolomitech nejsou už ani vzpomínkou, ale jen připomínkou, tak i naše boje a prohry budou vyléčeny a překonány, pokud půjdeme za Ním.

Jakub



Copyright © 2018 - 2021 Farnost sv. Gotharda
Všechna práva vyhrazena.