Bohoslovec

Milí farníci,

jednu ze svých letních praxí jsem letos vykonával v Nemocnici Milosrdných sester sv. Karla Boromejského v Praze. Kurz pastorace nemocných, který jsem tam s dalšími 3 účastníky absolvoval, sestával z teorie i praxe. Každý den jsme navštěvovali pacienty, naslouchali jim a učili se jim otevírat jejich duchovní svět a orientovat se v něm. Každý den jsme svou práci reflektovali a vzájemně se posouvali dál.

Všechna ta setkání a všechny ty rozhovory se mi spojovaly v jedné pasáži z Exupéryho Malého prince: „Mám taky žízeň … hledejme studnu…“ Mávl jsem unaveně rukou: nemá vůbec smysl hledat studnu nazdařbůh v nekonečné poušti. Přesto jsme se dali na cestu. Když jsme tak kráčeli celé hodiny mlčky, snesla se noc a začaly se rozžíhat hvězdy. Viděl jsem je jako ve snu, protože jsem měl ze žízně trochu horečku. Slova malého prince mi tančila v mysli. „Tak ty máš také žízeň?“ zeptal jsem se ho. Neodpověděl mi na otázku. Řekl pouze: „Voda může dělat dobře i srdci…“ Nerozuměl jsem jeho odpovědi, ale mlčel jsem… Dobře jsem věděl, že se ho nesmím ptát. Byl unaven. Sedl si. Já jsem si sedl vedle něho. Chvíli mlčel a pak ještě řekl: „Hvězdy jsou krásné, protože je na nich květina, kterou není vidět…“  Ano, jistě,“ řekl jsem a mlčky jsem pozoroval vlny písku ve svitu měsíce. „Poušť je krásná…,“ dodal. A měl pravdu. Vždycky jsem miloval poušť. Usedneme na pískový přesyp… Nevidíme nic… Neslyšíme nic… A přece něco září v tichu… „Poušť je krásná právě tím, že někde skrývá studnu…,“ řekl malý princ.

Dva týdny jsme chodili za pacienty, abychom jim pomáhali hledat studnu. Učili jsme se jim naslouchat a ptát se a někdy to skutečně vypadalo, jako v tomto úryvku z Malého prince, kdy se naše otázky s odpověďmi pacientů míjely a nepotkávali. Učili jsme se s pacienty hledět na hvězdy pro krásu, která není vidět a sdílet sílu ticha, která posouvá mnohdy víc nežli tisíc slov.

Ačkoli někdy tu a tam v hloubi mysli zaznívala otázka, zda má vůbec smysl hledat studnu v poušti, dva týdny kurzu nemocničního kaplanství mi dalo z nového pohledu pochopit slova, proč je poušť krásná právě tím, že někde skrývá studnu. Práce nemocničního kaplana je totiž specifická tím, že se kaplan v určitém bodě připojí k životní cestě pacienta, chvíli s ním putuje a pak se zase odpojí. I v běžném životě potkáváme spoustu lidí jen na několik málo chvil a ke studni spolu s nimi nikdy nedojdeme. S žádným z pacientů se už pravděpodobně nikdy neuvidím. Přesto společné hledání studny bylo pro mne mnohdy více, nežli se sejít přímo až u ní.

Michal























Copyright © 2018 - 2020 Farnost sv. Gotharda
Všechna práva vyhrazena.