Slovo na měsíc

ZÁŘÍ

Vážení a milí farníci,

řecký myslitel z maloasijského Efesu a Pythagorův současník Hérakleitos, o jehož životě toho mnoho nevíme a jenž byl filosofem nazván teprve zpětně, když už byla známá starořecká filosofická tradice, byl kvůli svému osamělému způsobu života, ale i podle dochovaných zlomků z jeho učení už od starověku nazýván plačícím filosofem. Tento přídomek si zasloužil od těch učenců a myslitelů, kteří se jeho životem a dílem zabývali podrobně a hledali nejen jeho citáty, ale usilovali  především o jejich zasazení do reálného kontextu, v němž Hérakleitos žil a pracoval.

Mnozí z nás určitě znají jeho moudra, aniž by tušili, že pocházejí od něho. Tak třeba „Psi štěkají na toho, koho neznají“, „Slunce je každý den nové“ anebo proslulé „Nevstoupíš dvakrát do té samé řeky“. Hérakleitos pozoroval svět kolem sebe a byl na jednu stranu fascinován pohybem, jenž přinášel ustavičné změny, na druhou stranu se lekal právě těch změn, kterým nemohl poručit a které ovlivňovaly jak jeho okolí, tak i jeho samotného.

Změny jsou součástí života, který probíhá v čase a prostoru, už proto, že i samotný čas a prostor jsou vyjádřeny změnami neboli pohybem: hýbou se a stárnou a my lidé s nimi.
Přitom stejně jako zmiňovanému řeckému filosofovi se i nám dnes může stát, že jednoho dne se začneme změnám bránit, nebo se jich doslova vylekáme a budeme je tvrdošíjně odmítat. Třeba proto, že jim nerozumíme anebo že jednoduše toužíme po klidu a už nás ty změny přestaly bavit.

Abychom se nestali plačtivými, musíme se učit a naučit tyto změny přijímat a to, co neumíme přijmout, předávat Tomu jedinému, který je věčný a neměnný, tedy Bohu. Aniž by to naši předci uměli detailně pojmenovat a vědecky rozebrat, právě víra v stabilního Boha, který pro ně představoval často jedinou jistotu a pevnou skálu, jim pomáhala nejen přežít hektické, těžké nebo jinak turbulentní životní období, ale také znovu začínat a radovat se z toho, co změny přináší. Vzpomeňme s obdivem na to, jak se třeba někteří odcházející senioři uměli vypořádat z křivdami války i komunismu, aniž by kolem sebe šířili nesmiřitelnou a pomstychtivou atmosféru. Různé průzkumy ukazují, že stejně jako kdysi je i dnes pro přežití v dobách nepříjemných změn důležité mít zakotvení svého života v nějakém pevném bodě.

Snad se mnou budete souhlasit, že poslední rok je dobou někdy náhlých, někdy vleklých změn. Většina z nás občas propadne nejistotě, protože nevíme a netušíme, jak bude vypadat školní rok či cestování, nemluvě o ekonomickém vývoji za několik měsíců ve světě, v celé české společnosti, ale i v naší farnosti a v našich rodinách.

Změnami prochází i naše farnost. Učíme se v nich a s nimi žít, a to tak, abychom nepodlehli strachu, který by nás vedl k pláči nebo nečinnosti. Byl bych rád, kdybychom se všichni v našem kostele cítili dobře právě proto, že tam budeme vnímat jistoty, které nám poskytuje víra v Boha, naděje ve věčný život již beze změn a láska, z níž křesťanství nesmí a nemůže nikoho vyloučit.

Moudra různých starověkých filosofů, ale i současných vědců jsou bezesporu důležitá a zpestřují i náš myšlenkový svět. To největší moudro však nepochází od žádného člověka. Je to Boží Slovo. A právě je chceme víc a lépe poznávat, o ně se opírat a jeho se držet. Abychom se nikdy nemuseli bát jakýchkoli změn.

 

Copyright © 2018 - 2020 Farnost sv. Gotharda
Všechna práva vyhrazena.