Slovo na měsíc

ÚNOR

Vážení a milí farníci,

když jsem přemýšlel nad tím, co můžeme udělat pro mír ve světě my, farníci u Sv. Gotharda, dlouho jsem nemohl přijít na nic jiného, než na to obvyklé: můžeme se „nanejvýš“ tak modlit. Není to podceňování modlitby ani pohrdání těmi, kteří se již dlouhá léta a pravidelně v kostelích či v soukromí modlí růženec nebo jiné modlitby na tento či jiný úmysl, když napíšu, že modlit se nestačí. Kdykoli si nevím rady a kdykoli nosím v sobě otázky, na něž nenacházím okamžitou odpověď, snažím se hledat řešení v Bibli, v tom Slovu, o němž věříme, že není slovem lidským, ale přímým znamením z nebe, v němž k nám lidem v kterékoli době promlouvá sám Bůh. A na modlitbu tam nalezneme řadu odkazů. Některé z nich, ať už ve Starém nebo Novém zákoně, přímo provokují, když se s humorem Bohu vlastním vysmívají těm, kteří vymýšlejí stále nová a nová slova, jedny zbožné termíny nahrazují druhými anebo se přímo domnívají, že množství modliteb ovlivní Boží rozhodnutí. Na druhé straně nalézáme jak napomínání proroků, že se vyvolený lid modlí málo, tak i Ježíšovu výzvu k ustavičné modlitbě.

Zdánlivě jde tedy o rozpor, v němž se jedna nebo druhá strana utvrdí v tom, že buď je slovní modlitba úplně zbytečná nebo naopak je v kostelích zapotřebí přidávat nové a nové bohoslužby. Ve skutečnosti však Bůh upozorňuje na to, že pouhá modlitba nestačí. Pokud bereme modlitbu jako rozhovor s Bohem, pak nás musí vždy druhá strana, tedy Bůh, překvapovat svou odpovědí, svými nápady, svými postoji, svou invencí. Bůh není statické bytí, jakoby socha, před nímž sedíme, stojíme či klečíme a předáváme mu v modlitbách své radosti či starosti asi tak, jako když se v jeskyňce Lurdské Panny Marie zapálí svíčka (a pak se v klidu zase odejde, protože „naše“ svíčka hoří dál). Bůh je živá bytost, dokonce Bůh je Život sám. A život je charakteristický právě tím, že se „něco děje“. Správná modlitba nás tedy paradoxně nebude nechávat v klídku, ale bude nás zvedat ze židlí i klekátek, abychom pro vyslyšení modlitby něco udělali. Drobnost. Předat Bohu dvě ryby a pět chlebů. Zázrak je pak záležitostí Boha. Mou, naší záležitostí je ten první konkrétní skutek po modlitbě. Nebo někdy ještě během ní.

Jsem vskutku zaskočen, jak se Modlitba za svět vyvíjí už ve svých prvních týdnech. Každodenní zapojení se desítky lidí nejen z bubenečské farnosti, požehnání apoštolského nuncia v ČR pro tuto dlouhodobou aktivitu, poděkování katolického ordináře z afghánského hlavního města Kábul a zapojení se tamní komunity dvou stovek katolíků do modlitby za naši farnost… Nápad pomoct sestrám Matky Terezy, které se v Afghánistánu starají o sirotky. V tom Afghánistánu, kde není dovoleno přestoupit z islámu ke křesťanství a kde nemohou o Ježíši Kristu mluvit. Starají se o malé muslimy, jimž Krista představují v jeho bezmezné lásce ke komukoli, i když tím nejen abstraktně, ale zcela konkrétně riskují nejen vyhoštění ze země, ale přímo svůj život.

Správná modlitba otevírá oči i srdce a naplňuje člověka radostí, že může být nástrojem Božím, aby aspoň v malé lokalitě, tam kde žije, činil svět a lidstvo lepšími. Postní doba,  o níž vstoupíme tento měsíc, bude další příležitostí nejen k tomu, aby se někdo přidal k Modlitbě za svět, ale především k tomu, abychom se nebáli ani nestyděli spolu s apoštoly Ježíše požádat: „Nauč nás modlit se.“ Výčet různých postních aktivit a akcí u nás ve farnosti není pozvánkou na povinné katolické akce a hodnocení naší víry se neodvíjí od frekvence jejich návštěvnosti. Je to pouze vybídnutí, že není pravdou, že nemůžeme pro druhého a třeba i pro mír ve světě nic udělat. Naopak, je toho hodně. A nejen u nás v Bubenči…

 

Copyright © 2018 Farnost sv. Gotharda
Všechna práva vyhrazena.