Slovo na měsíc

ŘÍJEN
Vážení a milí farníci,
když se v mé domovské farnosti na Slovensku, kde jsem žil s rodiči, blížil svátek svatého Jana apoštola, už jsme dopředu věděli, o čem pan farář bude mluvit. Pokaždé jsme slyšeli, že když byl tento Ježíšův milovaný učedník již starý, lidé, kterým kázal, ho přesvědčovali, aby jim řekl i něco jiného, než pořád dokola to samé, že se mají milovat. A on jim na to podle tradice měl odpovědět, že pokud se budou milovat navzájem, plní to nejdůležitější poslání, kterým je Ježíš na světě pověřil.
Je to pár dnů, co mě jeden z farníků před kostelem zastavil a vytkl mi, že mluvím příliš o společenství, ale málo o Pánu Bohu. Jako obvykle, i nyní jsme přemýšlel nejen nad tím, zda má či nemá pravdu, ale i nad tím, zda je tato výtka na místě a zda nemám ve svých promluvách a přímluvách něco změnit. Nedošel jsem zatím k žádnému závěru. I proto, že to nechci odbýt mávnutím rukou, případně sebevědomým prohlášením, že to, co dělám a o čem mluvím, je zkrátka správně.
Rád bych však přiblížil a vysvětlil důvod, proč tolik kážu o vzájemnosti (tedy ani ne o lidském společenství), našich vztazích a komunikaci. Trochu to souvisí i s výše zmíněným svatým Janem. Bezesporu patřil k těm, kteří si Ježíšovo slovo velmi dobře pamatovali, protože ho s ním pojilo silné pouto přátelství a blízkosti. Na vlastní oči však zároveň viděl, čeho byli schopni věřící lidé, přesvědčeni o tom, že mají pravdu a že se vedle nich objevil někdo, kdo tu Boží pravdu křiví, špatně vysvětluje a dokonce za sebou svedl mnoho jejich souvěrců. Měli teorii, měli pravdu, jako Židé se dokonce mohli chlubit i tím, že mají Boží Slovo.
Přesto v úsilí o čisté a věrné zachování pravdy ani nepostřehli, že ztratili to podstatné, co dal Bůh člověku, když ho stvořil „ke svému obrazu“. Bůh je láska a jedině člověk je schopen milovat nejen přirozenou, lidskou láskou, ale i tou Boží. Proto Ježíš na jedné straně jednoznačně odmítl, že by přišel zrušil morální zákon, pravidla Desatera, Starou smlouvu s Izraelity, ale na straně druhé ji naplňuje něčím novým a nevídaným: jinými vztahy, jinou komunikací, než na jakou byli zvyklí. Přikazuje jim (tedy nejen radí), že se musí učit opravdu milovat jako Bůh. Zkrátka musí. I ty, kteří jim ubližují. I ty, kteří nepatří mezi jeho učedníky. I ty, kteří jim nic nedají, nepůjčí, dokonce se s nimi odmítnou bavit.
A toto je evangelium – jedině v této nové komunikaci se můžeme promilovat do nebe, do věčného života, do společenství svatých (tedy nikoli se svatými, jak si tuto pravdu víry někteří vysvětlují). A proto tolik mluvím o tom, že je fajn, když máme mír, relativní dostatek prostředků, útulný kostelík a nově opravenou faru, abychom se mohli učit naplňovat toto Ježíšovo slovo. Na různých akcích a aktivitách, kde se těšíme jeden na druhého a kam třeba jednou budeme moct pozvat i další hledající lidi. Aby zažili nejen teorii o křesťanství, ale i jeho skutečnou realizaci.
Hned na začátku října (v sobotu 5.10.) se můžeme sejít na velké podzimní brigádě, kde kromě tolik potřebné práce se opět můžeme o něco lépe poznat, a hned první říjnovou středu začíná opět pravidelné (pro někoho možná občasné nebo nepravidelné, což vůbec nevadí) poznávání Božího Slova.
Obojí (teorie Božího Slova i praxe vzájemných vztahů) je důležité. Abychom ani dnes v přesvědčení, že hájíme Boží zájmy, nevyhnali, nepomluvili, nebo dokonce neodsoudili na smrt někoho, kdo bude jiný než jsme my. Stejně jako hluboce věřící Židé kdysi samotného Ježíše…


Copyright © 2018 Farnost sv. Gotharda
Všechna práva vyhrazena.