Slovo na měsíc

ÚNOR

Milí farníci,

věřím, že nebudu působit ani jako nositel špatných zpráv, ani jako pesimista, když tady napíšu, že se svět kolem nás (a tím nemyslím pouze zahraničí a války) stává stále více nepřehledným. Svoboda, kterou dává Bůh člověku, je jedním z největších darů, které mohl dostat, pokud ne vůbec největší. Protože právě touto svobodou, především svobodou rozhodování, se člověk podobá Bohu. Pochopitelně – i kdybychom po ní jakkoli toužili – nikdy nepůjde o svobodu absolutní, jelikož člověk nemá neomezené možnosti, a tyto jsou navíc determinovány okolnostmi, v nichž se ocitá: materiálními, společenskými, duchovními, kulturními, ideovými. Mám sice možnost se pro něco anebo pro někoho rozhodnout, ale buď na to nemám peníze, schopnosti, anebo v případě člověka mě ten druhý zkrátka nechce.

Pokud se společnost vyvíjí směrem k posilování svobody jednotlivce, což zní pro většinu z nás líbivě, pak se bude ale stále častěji stávat, že ve společnosti bude na různých frontách vítězit jednotlivec silný, mocný a agresivní. Ten, který dokáže doslova zválcovat toho, který podobné schopnosti nemá.

A v této společnosti žijeme. A ovlivňujeme ji. Mnohem víc, než se nám na první pohled zdá. My křesťané jsme dokonce povinni ji ovlivňovat. Příkaz být světlem, které svítí ostatním, kvasem, který pronikne zbytkem společnosti, a solí, jejíž existence má pouze natolik význam, nakolik je použita, je příkaz daný Bohem.

A Bůh nám k realizaci tohoto příkazu dává rovněž podrobnější předpisy. Nikoli pouhou formou zákona, ale svým Slovem, které je živé, plastické a názorné. Pokud otevřeme Bibli, na první dobrou sice nepoznáme, v čem je toto Slovo pro nás konkrétně důležité, ale jeho postupným přijímáním můžeme zasévat mezi lidi jednoznačné řešení problémů, které vede k budování Božího království už zde na zemi.

Je to jednoduché a prosté (a Ježíš to i říká), a zároveň není. Protože už při pohledu na tu knihu je všem jasné, že bychom museli většinu svého života zasvětit jejímu studiu. Anebo věřit těm, kteří ji studují a vykládají. A nepřijít za nimi pouze tehdy, když se stane menší či větší tragédie. V nás, kolem nás anebo někde daleko… Bože, proč? Proč se to děje?

Pokud mám po Novém roce z něčeho velkou radost, tak je to mimo jiné i nárůst lidí na biblických večerech. Už to delší dobu není pouze hrstka nadšenců ani skupinka lidí, kteří nemají ve středu večer žádnou jinou práci anebo zálibu. Mám radost z toho, že probírané Slovo je slovem živým: na závěr večera se může každý ptát anebo vyjádřit, co si z toho konkrétního Slova odnáší domů či do života. Je to obohacující a dosvědčující, že stejně jako kdysi, i dnes je Bůh tím, který může ovlivnit myšlení, slova i skutky kohokoli z nás. A stejně jako kdysi, i v dnešní době vnímáme, že paradoxně největší překážkou k realizaci toho, co poznáváme (a je až podivuhodné, kolik praktických – a funkčních – rad či nařízení bylo člověku dáno už před mnoha tisíci lety), je právě svoboda jednotlivce. Aby se to Slovo mohlo stát skutečností, je zapotřebí dostatek těch, kteří tomu řešení nejen uvěří, ale najdou odvahu k jeho realizaci.

Svět nezměníme. Ale sami sebe, naši farnost, a následně i své další okolí změnit můžeme. Právě tím a takto se stáváme tou solí, která činí život chutnějším, a společnost, do níž se po každé návštěvě kostela či biblické hodiny vracíme, příjemnější.

Takže – vzhůru srdce! Pán je s námi…                                                                                                                                                   P. Miloš



Copyright © 2018 - 2025 Farnost sv. Gotharda
Všechna práva vyhrazena.