Slovo na měsíc

ČERVENEC
Vážení a milí farníci,
jednou z mnoha aktivit, které naše farnost nabízí nejen svým členům, ale každému, kdo má o to zájem, je společné čtení a výklad Bible. Písmo Svaté, jak Bibli někdy říkáme v katolické církvi,není jedna kniha, ale jde vlastně o rozsáhlou sbírku knih, napsaných z Božího vnuknutí tak, aby z nich věřící člověk mohl vyčíst nejen Boží vůli a cestu, která nás může přivést do blaženého života s naším Bohem, ale i to, jak se jakýkoli člověk (v minulosti i současnosti) někdy chová a k čemu takové chování vede. Nikdy nepoznáme Bibli dokonale, protože jsme časově, prostorově, ale i vědomostně omezeni. Neznamená to však, že nemáme udělat maximum možného, abychom poznali z Božího Slova co nejvíce. V létě naše biblické středeční večery ustanou, abychom se k výkladům a vzájemnému sdílení přečteného vrátili opět v září. Přidat se může opravdu kdokoli, protože naslouchání biblickému poselství není proces, který má pevně stanovený začátek a konec jako školní či akademický rok, ale jde – nebo spíše mělo by jít – o permanentní součást našeho života, která jednou přeroste až do věčnosti, kde budeme Bohu naslouchat bez ustání. První Mojžíšova kniha, které jsme se věnovali doposud, je kniha příběhů. Zatímco na začátku je popsán vznik světa a člověka, přes jednotlivé příběhy počínaje Noem, přes patriarchy Abraháma, Izáka a Jakuba se ke konci knihy v Josefových příbězích dostáváme až k začátkům skutečných národních i náboženských dějin židovského lidu. Více než v kterékoli jiné biblické knize se v Genezis Bůh projevuje nikoli jako Zákonodárce nebo Autor morálních principů, ale jako Průvodce člověka, jehož stvořil a na kterém mu záleží. Neopouští ho, i když se to někdy může čtenáři tak jevit: i tak skvělé a velké muže, jako byl Abrahám, Jakub nebo Juda, nalézáme v situacích, které jsou nejen nezáviděníhodné, ale přímo odporují všemu, co bychom od věrných Božích služebníků očekávali. I když v Josefově příběhu Bůh vůbec nevystupuje přímo, my dnes cítíme jeho blízkost možná více než Josef tenkrát, když byl zavržen od vlastních bratří, prodán do otroctví, nespravedlivě obviněn, uvržen do žaláře anebo zapomenut od těch, kteří slíbili, že mu pomohou. I v našem životě se Bůh často projevuje v konkrétních událostech. Z těch posledních, které jsme prožívali společně, zmíním aspoň dvě. Návštěvu apoštolského nuncia arcibiskupa Mons. Charlese Balvo, jenž přišel požehnat zrekonstruovanou faru, která se za poslední dva roky proměnila v moderní komunitní centrum, které bude sloužit nejen nám jako soukromé sídlo farnosti, ale i všem, jimž zde v těchto prostorách (učebna, kuchyňka, sklípek, zahrady) chceme sloužit. Neděle, kdy jeho prostřednictvím byl v Bubenči přítomen nejvyšší kněz římské církve, papež František, bude jistě nadlouho zapsaná nejen v naší farní kronice, ale především v našich vzpomínkách, srdcích i životech. Druhou, stejně silnou a krásnou událostí bylo první svaté přijímání osmi dětí, které v slavnostním oblečení a s čistou duší dva týdny poté přijaly na vydlážděném plácku u fary nejdříve rodičovské požehnání a pak v kostele sv. Gotharda samotného Krista, s jehož pomocí chtějí také tvořit společenství nového Izraele, toho Božího lidu, který přišel Ježíš nejen vysvobodit ze zatracení, ale také posilnit a posilovat, aby v něm mohli nalézat svůj domov všichni, kteří chtějí stavět, a nikoli bořit vztahy, ti lidé, kteří chtějí cestu k Bohu hledat více než o ní mluvit, hříšníci, kteří ve vědomí svých vlastních pochybení považují druhé lidi za lepší sebe, a nemají proto problém přijmout mezi sebe nikoho, i když není schopen vždy nebo zcela žít, jak to po nás Pán Bůh očekává. A právě tento lid, tuto farnost, můžeme tvořit i v létě: pozdravem, pohlednicí, fotkou poslanou na Whatsapp či do MMS můžete s ostatními farníky sdílet své příběhy na dovolených či na prázdninách. Ať se odehrají kousek za Prahou, nebo v dalekých zemích…