Slovo na měsíc

Milí farníci,

když jsem minulý měsíc psal v úvodníku, abychom zkusili prožít měsíc červen tak, jako by to byl náš poslední společný měsíc, netušil jsem, jak blízko jsem pravdy. Pár dnů poté mě navštívil biskup Wasserbauer a požádal mě, abych šel pomoct církvi jinam, kde mě momentálně potřebuje více než u Sv. Gotharda. Nepopírám, že se ve mně i po několika týdnech od té doby pořád vzpírá rebelie a touha neposlechnout. Neodcházím odsud proto, že chci. Naopak: vše jsem tady připravoval pro sebe, pro faru, pro komunitu na časy, které záhy přijdou a které jsem chtěl prožívat s vámi. Odchod do důchodu, kde neodejdu z duchovní služby (jelikož je kněží stále méně a méně), ale budu moct po deseti opravdu hektických letech zvolnit a adekvátně svému věku i zdravotnímu stavu pracovat v rytmu, který nezabíjí. Poslední roky velmi často mluvím i píšu o tom, že se farnosti musejí proměňovat, a aby přežily, je potřebné začít vytvářet desítky malých týmů, které budou navzájem spolupracovat. Jedině z lásky totiž vzniká nový život, včetně toho života duchovního, nového povolání pro kněžství.

Své přeložení na Svatou Horu jsem přijal. I když jsem se teprve posléze dozvídal, že to vlastně nebude v pravém smyslu slova práce kněze, který má pracovat s lidmi pro jejich povzbuzení, pro získávání k Božímu království. Gró mých nových povinností bude totiž majetko-právně převzít Národní kulturní památku ze správy Řádu redemptoristů do diecézní správy a v tomto náročném období, které může trvat klidně i rok, budu muset navíc organizačně stabilizovat pracovníky, kteří se věnují exercičnímu domu (jenž potřebuje rekonstrukci jako sůl), kuchyni pro návštěvníky, obchodu se suvenýry, úklidu baziliky, údržbě venkovního prostoru, najít pro ně finance, vymyslet celkovou rekonstrukci dalších budov včetně obchodních krámků a desetiletí zruinované restaurace…

To jsou největší důvody mých nočních slz a celodenních modliteb. Opouštět vás, které miluji a u nichž vím, že mě za těch deset let poznali natolik, že za mnou stojíte a pomůžete mi. A navíc přijímat úkol, o kterém pochybuji nejen, že ho zvládnu, ale dokonce i o tom, zda je vskutku toto služba, do které má biskup posílat svého kněze, zejména když je jich tak málo.

Kdysi při svěcení jsem řekl, že svého biskupa poslechnu, když mě někam pošle. Proto jdu. Prosím vás o modlitbu, o podporu a o lásku. Ta přece nekončí. A má navíc dar přijímat i další lidi, prahnoucí po lásce a duchovním objetí. Přijměte proto s láskou jak nového pana faráře, otce Petra, který od srpna přichází na mé místo, ale i Vojtu, který od září nastupuje do konviktu, aby se tam začal připravovat na kněžství. Jeho povolání dozrávalo uprostřed vás, milující se komunity. A je pro mě velkou ctí, že ho na závěr svého působení u Sv. Gotharda budu moct do Olomouce odvézt a dát mu požehnání duchovního otce.

Milujme se. A pak zvládneme všechno. I já Svatou Horu…

                                                                                                                                           P. Miloš