Biblický večer

163. POŽEHNÁNÍ A KLETBY

Leviticus, kap. 26

Podstatnou součástí smlouvy Hospodina s vyvoleným lidem, neboli svatým národem, jenž je určen k trvalé čistotě, jsou přislíbení i sankce. Tedy požehnání a zlořečení, pod nimiž se rozumí vyslovené určení ke stavu štěstí a naopak neštěstí. V jedné z posledních kapitol knihy Leviticus nalezneme klauzule s obecnou platností. Bohu záleží na každém člověku, na jeho životě, na jeho věčnosti, chce mu dát svůj svatý podíl, a proto mu prostřednictvím Mojžíše sděluje své představy o správném životě, ale rovněž to, co se stane, pokud to člověk dobrovolně odmítne. Nejde o vyhrožování, v naléhavosti této kapitoly lze postřehnout vybízení a výzvu, aby to člověk nevzdával, aby nepodléhal domněnce, že už tato cesta na zemi je cílem, ale aby ten svůj cíl uchovával ve své mysli. Lidu, vyvolenému nebo chceme-li oddělenému od zbytku národů ke svatosti slibuje svou přítomnost a pomoc, protože On jako neviditelný právě skrze tento vyvolený lid se chce nechat poznat ve své podstatě a posléze i ty ostatní přivést k sobě. Což se naplňuje v Ježíši Kristu, který nás posílá se stejným požehnáním (ale i zlořečením) až do posledních končin země.

Biblické večery se konají každou středu na faře po skončení mše svaté (zač. v 17:30)