Farní mládež

Přibližně v září roku 2016 jsem začal pravidelně docházet do bubenečské farnosti a o nějaký ten měsíc později i na setkávání místní mládeže, která vedl Pepa Klain. Tehdy (a ani nikdy před tím) mě nenapadlo přemýšlet o tom, co takové „vůdcovství“ obnáší. Co všechno musí vedoucí zařizovat, jak by měla vypadat jeho úloha v rámci společenství a také role jeho i společenství v rámci celé farnosti.
O to víc jsem se nad tím začal zamýšlet, když jsem byl osloven s nabídkou, zda bych se po Pepovi nechtěl ujmout vedení společenství já. Vzal jsem si nějaký čas na rozmyšlenou, abych mohl na výše zmíněné otázky nalézt odpovědi, a vyjasnit si tak, zda se úkolu chci ujmout. Zbytek školního roku uplynul jako voda a já jsem zjistil, že nejsem o moc moudřejší. Když jsem tak ale nad tím dále přemýšlel, nenacházel jsem vlastně žádný důvod, proč bych se vedení neměl chopit. Napadlo mě, že je třeba to brát jako příležitost zkusit a naučit se něco nového, i když třeba nemám přesnou, nebo dokonce vůbec žádnou představu, jaké to bude a zda to zvládnu. Nakonec jsem na tuto nabídku kývl.
Zatím uplynul necelý rok a já se snažím postupně objevovat, jak žádoucím způsobem svoji roli vedoucího mládeže naplňovat. Na tomto místě se sluší poděkovat zejména Pepovi, díky jehož předchozí práci jsem převzal starost o již zaběhnuté společenství, které je zvyklé nějak fungovat, a nebylo tedy nutné začínat od úplných základů. Také děkuji všem členům společenství za jejich podporu, ochotu a spolupráci, díky nimž můžeme společenství dále rozvíjet, proměňovat a naplňovat dle svých možností jeho roli ve farnosti podle toho, jak ji aktuálně vnímáme a poznáváme. Díky také patří otci Milošovi, který na naše setkání pravidelně dochází a provází nás svým slovem i modlitbou.
Ze zdařilých akcí, které zde chci zmínit proto, že se při nich ukázala schopnost spolupráce uvnitř společenství či s farností, je především mikulášská nadílka z prosince minulého roku a také oslava narozenin otce Miloše.
Zároveň tímto prosím o modlitbu za sebe i za celé společenství i o případné rady, doporučení, návrhy, podněty i kritiku, a to nejen ze strany samotných mladých, tvořících společenství, ale i ze strany ostatních farníků. Vždyť společenství mládeže by nemělo být jen jakousi samostatnou skupinkou uvnitř farnosti, ale mělo by být její nedílnou aktivní součástí. Jistě je spousta možností, jak toho dosahovat. Tyto možnosti já nebo my uvnitř společenství nemusíme vždy vidět, můžete je ale vidět právě vy ostatní, kteří na nás můžete nahlížet „zvenku“.
A konečně: pro vývoj společenství je jistě dobré, přibude-li aspoň občas někdo nový. Vítán je mezi námi každý svobodný ve věku 18–30 let. Scházíme se jednou za 14 dní v pátek na mši svaté nebo po ní.

Vojtěch OTRUBA