Náboženství dětí

Nerad to přiznávám, ale do náboženství se mi jako dítěti nechtělo chodit. Poté, co mí rodiče konvertovali k jakémusi hlubšímu katolicismu a my jako jejich děti jsme byli jedni z mála, kteří navštěvovali náboženskou výuku, jsem dělal všechno proto, abych ta nemusel. Hlavním důvodem byl člověk, který nás učil. Už tenkrát jsem si uvědomoval, že je důležité jakýkoli předmět – ano i náboženství – nejen umět, ale navíc jej umět předkládat hodnověrně a zajímavě. A to Daniela STOLAŘOVÁ fakt umí:

Milí čtenáři,

již druhým rokem učím ve farnosti jednu ze skupinek dětí, a to ve věku okolo 9-10 let. Setkávání se tradičně říká Náboženství a někdy o něm s ostatními učiteli mluvíme jako o výuce. Přiznám se, že jakkoliv považuji znalosti bible, desatera či liturgického roku za nepochybně důležité, vždycky mi osobně přišlo označení Náboženství nepřesné, nebo možná ještě lépe nedostačující.

Stejně jako znalost gramatických pravidel není k ničemu, pokud je neumíte použít při psaní emailu, tak i faktická znalost bible či náboženské nauky je zbytečná či nenaplněná, pokud se nestane součástí našeho každodenního rozhodování, jednání, myšlení.

A právě proto mi přijde Starý Zákon, který v mojí skupince zkoumáme, jako úžasná a inspirativní četba. Pokud se s trochou snahy prokousáte malinko zastaralým jazykem, dobovými a kulturními okolnostmi a občas trochu nestrukturovaným vyprávěním, objeví se před vámi neuvěřitelná spleť příběhů, osudů a postav. Od Adama, přes Mojžíše, Rút, Saula, Davida nebo Eliáše vidíme cestu Božího lidu dějinami a každodenním životem. A kdyby to byla jen cesta ukázková! Skoro naopak. Celý Boží lid v čele s našimi hrdiny vidíme chybovat i pochybovat, padat a znovu vstávat, proklínat i blahořečit, zpívat si i plakat. A nad tím vším a v tom všem je Hospodin, radující a hněvající se, Hospodin žárlivý i trestající, ale především Hospodin milující, pečující a odpouštějící. A tak si s dětmi snažíme vzít za vzor věrnou Rút, naslouchajícího Mojžíše, kajícího Davida nebo statečného Eliáše a snažíme se poučit ze selhání nedůvěřivého Adama či svévolného Saula. A znovu a znovu si na příbězích ukazujeme, jak Hospodin svůj lid – a tedy i nás – trpělivě miluje. No není Starý Zákon výborná učebnice našeho předmětu, který můžeme nazvat třeba Život s Hospodinem?

Otec Miloš se mě občas ptá, jak to dělám, že děti odchází z náboženství se smíchem a občas se jim ani nechce odejít… A já se vždycky červenám a stydím, protože mám pocit, že to není moje zásluha, nebo možná jenom maličko. Že nejvíc příjemné atmosféry dělají dětské všetečné a odvážné otázky, zajímavé a leckdy zábavné nápady na řešení zapeklitých situací biblických hrdinů, nebo někdy hluboká moudra a modlitby, vyslovená dětským hlasem a obyčejnou řečí, která zvěstují Boží slovo i samotnému učiteli. A nad tím vším milující, pečující a působící Bůh.

Takže moje milá dítka, pokud čtete tento text, moc se na vás těším. Milá dítka, která ještě neznám, přijďte mezi nás na hodiny Náboženství, až tenhle čas odloučení skončí (nebo příští školní rok, nebo nějaký další, až nám vyrostete třeba do věku nejmladší skupinky). Milí rodiče, prarodiče, rodiče budoucí a nerodiče, loučím se s vámi slovy 121. žalmu: „Hospodin tě chrání ode všeho zlého, on chrání tvůj život. Hospodin bude chránit tvé vycházení a vcházení nyní i navěky.“