Farní kronika
Bubenečská farnost vlastní jednu z nejvzácnějších kronik na území pražského arcibiskupství. I přesto, že v 50. letech proběhlo znárodnění všech matričních knih a církevních kronik v Československu (často to byly jediné kompletní údaje o dané obci anebo o jejím obyvatelstvu), kronika farnosti u kostela Sv. Gotharda zůstala tohoto znárodnění ušetřena, takže se dodnes můžeme podívat až do doby, kdy byl postaven náš kostel a začínaly se psát novodobé dějiny naší farnosti. S takovou kronikou se musí zacházet odborně a opatrně. Máme štěstí, že se úkolu farního kronikáře ujal člověk, který to splňuje. Štěpán DUHÁŇ:
Narodil jsem se v neděli v roce 1982 v Kadani u Chomutova, odkud pochází moje rodina, ale vyrostl jsem v Praze. Téměř celý dospělý život žiji na Žižkově, kde jsem se setkal s otcem Milošem, který zde tehdy působil jako hlavní farář. O narozených v neděli se říká, že jsou šťastnými lidmi, což si se vší skromností troufám potvrdit. Jako dítě jsem si přál být zubařem, módním návrhářem nebo papežem.
O mé rodině se nedá říci, že by byla zcela ateistická, nicméně svátost křtu jsem přijal až jako dospělý v roce 2013 právě z rukou otce Miloše. Všechna moje jména jsou Štěpán František Anna Petr Michael, což je trochu neobvyklé, ale vyplývá to z mé velké lásky k historii. V minulosti byl větší počet křestních jmen více obvyklý. Studoval jsem archivnictví a pomocné vědy historické na Filozofické Fakultě Univerzity Karlovy a archivnictví jsem se také několik let profesionálně věnoval, nejdříve v Národním archivu a posléze v Národním muzeu.
Zajímaly mě vždy především evropské dějiny novověku, zejména dějiny každodennosti, tedy jak lidé žili, jedli, jaké měli zvyky, kolik hodin denně pracovali, jaké měli záliby, jaká byla lékařská péče, vlastně vše, co se týká běžného života. Kromě každodennosti mě zajímají také dějiny šlechtických a královských rodů, zejména v 19. a 20. století, šlechtická kultura, architektura a architektura zahrad a parků.
Nevyzpytatelnou cestou osudu jsem před několika lety začal pracovat jako módní poradce v jednom velkém krejčovském salonu. Starám se o výběr nových šatů pro klienty, radím jim, jaké oblečení je vhodné pro konkrétní událost či denní dobu. V rámci své práce na téma odívání a etiketa občas přednáším a píši odborné články, vedu svůj blog o módě a stylu. Salon, ve kterém pracuji, sídlí na Národní třídě, kde se za první republiky nacházely všechny slavné československé krejčovské salony a já se tak snažím navazovat na jejich tradici, eleganci a noblesu.
Protože mezi přirozené povinnosti každého člověka patří být také užitečný a pomáhat, příliš jsem neváhal před necelými dvěma roky přijmout uvolněnou službu kronikáře u sv. Gotharda. Je velice unikátní, že se kronika v držení farnosti zachovala a nebyla deponována ve státním archivu, jak tomu běžně po roce 1948 bylo. Kronika je velice krásným a bohatým pramenem života naší farnosti a také celého bubenečského okolí.
Snažím se tedy, stejně jako moji předchůdci, zapisovat objektivně současné dějiny farnosti a jejího okolí, aby za sto i více let bylo patrné, jak činorodé, funkční a především šťastné naše společenství bylo.