Květinová výzdoba

Bylo to úplně na začátku mého svatogothardského působení, stěží jsem znal několik tváří a jmen a vůbec si neuměl představit, jak bude vypadat naše farní společenství. Komunita, kde se každý bude cítit dobře, ale též komunita, kde si každý (anebo aspoň většina) najde své místo a způsob, jak být druhým užitečný. Paní Kufová mi u fary vyprávěla, že si na velké svátky půjčujeme aranžérku z jiné farnosti, když jsem nesměle pronesl k slečně, která procházela kolem: „A nechtěla byste si to vzít na starost Vy?“ Milý pohled, úsměv, pár vteřin překvapení a pak pohotová odpověď: „Teď ještě pár měsíců studuji v Berlíně, ale jakmile se vrátím, moc ráda.“ A slovo dodržela. A neopustila ho ani přesto, že se mezitím vdala a v tyto dny očekává narození svého prvního potomka. Terezie SEDLÁČKOVÁ:

Milí farníci,
jistě mnozí z vás už někdy od otce Miloše slyšeli, že Bohu patří to nejlepší a nejkrásnější. Protože je přece Král.
Snad by se tak dal shrnout hlavní význam a smysl výzdoby v kostele. Já osobně ho tak vnímám. Nemám žádné květinářské minimum a všechno jsem okoukala v jiných kostelích a v první řadě od paní Kufové, která se výzdobě kostela věnovala mnoho let přede mnou a která mi velmi pomohla zorientovat v začátcích, kdy jsem nemohla nabídnout nic víc než nadšení. Proto je pro mě zásadní a určující hlavně smysl výzdoby. Pokaždé se musím usmát, když si uvědomím, že květiny jsou vlastně od Boha, a my mu tak vlastně nepřinášíme nic víc než jen to, co On sám stvořil...
Výzdoba má ještě jeden důležitý rozměr, o němž už ale jednou bylo ve farním časopise psáno, a proto se o něm zmíním jen krátce: je to její liturgická funkce. Každé místo v kostele má svoji důležitost a výzdoba nám může pomoci tuto důležitost rozpoznat. Proto máme v měsíci říjnu a květnu zvlášť nazdobený oltář Panny Marie, 19. března můžeme vidět vázu s květinami u sochy sv. Josefa a v listopadu byl ozdoben pravý zadní kout kostela, kde jsme mohli vzpomínat na naše zemřelé. Stručně řečeno: kde jsou květiny, tam se něco děje. A když květiny zmizí z míst, kde jsme na ně zvyklí (jako třeba nyní v postní době), rovněž to něco znamená.
Na závěr se možná ptáte, jak (a jestli) byste se i vy sami mohli podílet na zkrášlování našeho kostela. Odpověď zní: jistě! Někteří z vás máte třeba zahrádky, kde po celé jaro, léto i podzim kvete celá řada překrásných květin – kdykoliv můžete tyto své poklady přinést k nám ke sv. Gothardu, aby mohly těšit i Krále a nás ostatní. V kostele naprosto nemusí být jen květiny šlechtěné, kupované. Naopak, luční kvítí a květiny ze zahrádek byly tím, čím své kostely zdobily i naši předkové. Pojďme je napodobit! A pokud by někdo z vás měl chuť přímo se zapojit do aranžování květin nebo si jen jednorázově vyzkoušet uvázat oltářní kytici, stačí říct: noví lidé přinesou nové nápady a výzdoba bude zase o něco zajímavější!





Když jsem začínal jako mladý kněz, měl jsem štěstí na velmi dobré kněze, kteří byli pro mě nejen šéfové, ale opravdové vzory, nejen v tom, jak žijí své vlastní kněžství, ale i v tom, jak žijí řízení farnosti. Jako kaplan jsem ve dvou farnostech nejen „sloužil“ farnosti a faráři, ale hlavně skutečně pomáhal a zastupoval ho. Když jsme to pak na setkání probírali s dalšími spolubratry, nebylo tomu tak v každé farnosti – ve většině z nich kněz řídil všechno sám a ostatní lidi ve farnosti mu pomáhali podle toho, kdy to potřeboval on, nikoli kdy to potřebovala farnost.
Už tenkrát jsem prosil Pána Boha o dar moudrosti, abych jednou jako farář dokázal kolem sebe seskupit ochotné, obětavé a pracovité lidi a svěřil jim konkrétní oblasti tak, aby vnímali, že jsou opravdu těmi, kteří za to nesou plnou zodpovědnost, a i já se v té oblasti mohu od nich mnohému naučit. A abych je také hned od začátku vedl k tomu, že mají mít k ruce někoho, kdo jim pomůže nebo v případě potřeby je zastoupí. Tak, jako byla Terezka Sedláčková (tenkrát ještě Dynybylová) první z mladých farníků, kdo se mi ochotně nabídl s pomocí v kostele, stejně tak jako první uposlechla výzvu najít si k sobě někoho, kdo jí v její službě pomůže. Byla to dobrá volba. Karolína UHROVÁ:

Milí farníci,
s výzdobu kostela pomáhám Terezce Sedláčkové již druhým rokem. Předtím, než mne Terezka poprosila, abych jí s výzdobou kostela pomohla, nijak zvlášť jsem si nevšímala, jak je kostel vyzdobený, kde jsou květiny umístěné atd. Až když jsem mohla společně s Terezkou aranžovat květiny, začala jsem se nejen učit a více zajímat o to, co všechno taková výzdoba obnáší, ale také poznávat květiny, které jsem předtím neznala. Od té doby, co se podílím na výzdobě kostela, téměř vždy, když navštívím jakýkoli kostel, první čeho si v daném kostele všimnu, jsou naaranžované květiny. Velmi obdivuji práci všech, kteří připravují nádherné kytice, a snažím se jimi inspirovat, jelikož nejsem v aranžování květin žádný profesionál. Také až když jsem se já sama měla podílet na přípravě květin, tak jsem si začala více uvědomovat, kolik laskavých lidí se stará o chod kostela nejen u sv. Gotharda a že není samozřejmé, aby kostel fungoval bez dopomoci ochotných lidí.
Někdy si říkám, kéž by květiny neusychaly, vydržely déle a nemusely se tak často měnit, ale to je na tom to krásné, že výzdoba nezůstává celý rok stejná, ale mění se nejen podle ročního období, liturgického roku, ale také podle konkrétních svátků, proto nestojí vždy vázy s květinami jen na hlavním oltáři, u svatostánku a u Panny Marie, ale o významu kostelní výzdoby už v Gothardu bylo psáno.
Výzdoba kostela je pro mne způsob, kterým můžeme Bohu tak, jak to dělali už naši předci, vyjádřit vděčnost tím, čím nás on sám obdarovává, a to květinami.
A pokud by kdokoli z vás, kdo máte zahrádku, chtěl darovat nějaké květiny z Vaší úrody, můžete je kdykoli ke sv. Gothardu přinést.



Copyright © 2018 Farnost sv. Gotharda
Všechna práva vyhrazena.