Pomocníci Eucharistie - akolyté

Milí farníci,
když se mě pan farář před dvěma lety zeptal, jestli bych nebyl ochotný stát se mimořádným služebníkem eucharistie, jehož služba spočívá v pomoci při podávání sv. přijímání v kostele, nebo popřípadě v nesení svátosti k nemocným domů, nevěděl jsem, jak odpovědět. Říkal jsem si, že jsem na to ještě moc mladý, že nejsem dostatečně vyzrálý a připraven přijmout tak důležitou službu. Ale pak jsem si uvědomil, že pokud mohu jakkoli pomoct farnosti a sloužit církvi, měl bych být schopen říct ano. I když jsem nevěděl, co tato služba bude všechno obnášet, a i když jsem věděl, že opravdu nejsem a nikdy nebudu hoden toho, abych podával samotné Kristovo tělo, odpověděl jsem na tuto prosbu ano.
A tak už druhým rokem asistuju otci Milošovi při podávání sv. přijímání. Nejsem na to ale, jak jistě víte, sám. Touto službou jsou u nás ve farnosti pověřeni i Ondřej Fajstavr, Petr Bláha a když je potřeba, vždy rád a ochotně pomůže i náš bohoslovec Michal, nebo Michael Vačkář, který kvůli tomu k nám dojíždí přes celou Prahu. Chtěl bych jim proto všem touto cestou moc poděkovat, že takto pomáhají naší farnosti a že i často kvůli této službě mění své programy.
Díky svátosti Eucharistie a toho, že jsem byl pověřen podávat tuto svátost věřícím, si lépe uvědomuji důležitost a nutnost reálné Boží přítomnosti v mém životě. Že nejde jen o víru na úrovni rozumu, myšlenek a představ, ale především o blízký a skutečný vztah s Bohem. A při příjímání přece zveme samotného Boha do našeho srdce, do našeho života, aby nás proměnil a skrze nás, jak často slyšíme, šířil Boží království zde na Zemi. To se mi hezky říká, ale je pak otázkou, jestli jsem toho schopen a jestli si to opravdu uvědomuji. Myslím, že tam mám ještě velké rezervy, ale právě díky vám, kteří při mši chodíte ke sv. přijímání, jsem schopný lépe pochopit, co se právě odehrává. Vy jste pro mě velkou posilou a povzbuzením, abych se snažil se proměnit, říct Bohu ano a věřil v to, že skrze mě může Bůh, kterého přijímám a kterého mohu podávat i vám, ve světě konat.
Na závěr bych chtěl poděkovat otci Milošovi za to, co všechno pro farnost dělá a že nás vede k tomu správnému cíli. Chtěl bych poděkovat i vám farníkům, že jste mě neodsoudili za to, že vlastně někdo jako já v kostele podává sv. přijímaní a že i vy se snažíte do svého života pouštět Boha, aby skrze vás dělal ve světě divy!

Vojta Dynybyl